HRADCANY
Y'ocam - Press

Jazzmagazine n° 702 Février 2018


Nouveauté. Ce trio réunit Serge Adam (trompette), Philippe Botta (saxes, fl ney), David Venitucci (acc) autour de musiques originales inspirées très ouvertement du bassin musical s'étendant des Balkans à la Turquie. Voici quinze ans qu'ils en explorent les ressources et qu'ils perfectionnent cette façon de se les approprier et de les ouvrir à ce métier d'arrangeur et d'improvisateur qui fait la différence avec une multitude d'entreprises voisines se bousculant sur ce créneau.
François Marinot

Jan Hocek Hradčany: Y´Ocam4. 12. 2017 Počátkem roku jsem tady recenzoval desnosovský projekt tria Serge Adam/Tania Pividori/Christelle Séry (zde); netrvalo dlouho, a francouzský trumpetista a skladatel Serge Adam vyrukoval s novinkou jiného tria, a to s navýsost sympatickým názvem Hradčany. V pořadí již čtvrté album tohoto souboru se zove Y´Ocam... Jazzový experimentátor Adam založil Hradčany v roce 2000, okouzlen návštěvou Prahy a také zasažen balkánským folklórem; pravděpodobně mu takový název připadal vhodný (není jediný, kdo Čechy řadí k Balkánu). Onu fúzi balkánské hudby (s vlivy hudby řecké a turecké) s volnou improvizací nazývá autor většiny repertoáru Hradčan imaginárním folklórem. Spolu s ním jej hrají akordeonista David Venitucci (ex- Renaud Garcia-Fons, Denis Leloup, Norma Winstone atd.) a Philippe Botta, saxofonista a flétnista, pohybující se napříč alternativními žánry (od experimentálního rocku přes free-jazz až po world-music). Osmačtyřicetiminutová stopáž, rozčleněná do osmi kompozic, naplno ukazuje, že se dá vyhnout určitému stereotypu, do kterého podobně zaměřené soubory často upadají. Každá skladba je postavena na svébytné energii a aranžérské nápaditosti, jež takto nesplynou, a tudíž nezačnou po nějakém čase nudit. Nejsou ani zbytečně protahovány; každý ze tří instrumentalistů ví, kdy má přestat. Proto jsou jejich improvizovaná sóla součástí hudebního procesu, jsou stavebními prvky kompozice, netváří se být něčím víc, a už vůbec nejsou samoúčelnými exhibicemi či soutěžením, kdo víc, líp, rychleji, divočeji. Hned úvodní Adamova skladba Thrace, spojená s coververzí jednoho dílka Selima Seslera, předčasně zemřelého tureckého klarinetového virtuóza romského původu (1957-2014), má v sobě nápaditou a patřičně výbušnou směs tří výrazně frázujících, mírně posunutých hlasů, z nichž se nakonec vyloupne omamně orientální melodie. Barevnost, s níž se propojují akordeon, trubka a saxofon (v tomto případě sopránka), je vzrušující. V následující Accordion Pride se k sopránce přidává také tenorsax, jenž s akordeonem nádherně probublává. Rychlé tempo se střídá s pomalým, trubka free-jazzově bouří. Titulní Y´Ocam (což značí srbsky osm, a vystihuje tak 9/8 metrum skladby) je okořeněna zvukem tradiční arabské flétny ney. Na první osmitisícový vrchol se posluchač dostane se čtvrtým trackem - Jaloba (což znamená srbsky Stížnost) je plnokrevnou balkánskou jízdou s překvapivými změnami dynamiky a rytmu, se strhujícími hard-bopovými sóly. V Persembe (turecky: čtvrtek) se zase s balkánskou chutí výtečně pojí rozvolněnost soudobé komorní hudby, kdežto Eddig (Zatím) si vystačí výhradně s lidovou, srbsko-tureckou krví. Lyričtějším kusem je pak Besh Yildan Sakkiz (to je do češtiny nepřeložitelná slovní hříčka), v němž hraje hlavní roli akordeon a v závěru lahodné barvy souzvuku trubky a sopránky. Druhý vrchol čeká na posluchače ve finále alba. Osmiminutová kompozice Hej (takto se persky označuje flétna ney) je doslova extraktem starobylé hudební lyriky s duchovní, až magickou silou a šamanskou hloubkou. Tak to se vám, Francouzi, povedlo náramně!

 

by Jan Hocek 2017-12